Proč dělám to, co dělám - můj příběh

  • Můj tenisový příběh začíná už v sedmdesátých letech, kdy celou generaci zvedly turnajové úspěchy a nakonec i wimbledonské vítězství Jana Kodeše. Ještě jako školáci jsme začali hrát na volejbalovém hřišti přes provaz a s vypůjčenými, historickými raketami. Hráli jsme takřka denně a sami jsme si organizovali turnaje.  A protože jsme chtěli hrát opravdový tenis, tak jsme si ty kurty o něco později vlastníma rukama také postavili.

    Na střední škole a vojně času moc nebylo a tak jsem zase navázal až v 80. letech.  Znovu jsem se pustil do hraní, a aby bylo s kým hrát, tak jsem se zapojil do pořádání tentokrát už oficiálních turnajů. Ten nedostatek všeho nás vlastně naučil, že když něco chybělo, tak jsme se to snažili zajistit, zorganizovat, udělat vlastními silami. Nečekat na to, až to za nás zařídí někdo jiný.  

    Už tehdy jsem taky začal hledat informace o výuce tenisu a chtěl vědět víc. Těch informací bylo ale žalostně málo. Přes své úspěchy byl totiž tenis v těžké nemilosti režimu. Musel jsem tedy hledat, kde se dalo – půjčoval jsem si zahraniční časopisy u známých, přehraboval se v regálech knihoven a dokonce i antikvariátů.  Mě ale samozřejmě zajímal aktuální vývoj tenisu a moderní pohled na jeho výuku.

    Když jsem už něco málo o tenisu věděl a taky pochopil, že už nebudu novým Lendlem J, začal jsem na konci 80. let předávat svoje zkušenosti další generaci. A to mě oslovilo! Tehdy jsem poprvé prožil tenisový růst dětí od jejich prvních krůčků na dvorci až po výborné závodní hráče a to byla obrovská motivace a nádherná odměna! Vlastně jediná, protože jsem to všechno tehdy dělal úplně zadarmo, ale tu práci jsem si hned od začátku zamiloval a našel se v ní!

    Výraznou změnu pro mě přinesl začátek 90. let, když po pádu komunizmu padly hranice nejen územní, ale také v možnosti přístupu ke vzdělání a já začal hltat další informace. To už byly více přístupné i zahraniční časopisy, knihy a také se začaly pořádat první privátní školení pro trenéry. A tehdy jsem prožil další důležitý okamžik ve svém životě. Zúčastnil jsem se totiž výborného školení Dr. Martina Barocha v Bratislavě, a jak dnes k tomu vždycky rád říkám: „Do Bratislavy jsem jel ještě jako projektant a domů se vracel jako trenér.“  Tam jsem si totiž definitivně uvědomil, co chci dělat a že mám sílu a odvahu jít do toho.  A hned jak se naskytla první šance a tak jsem jí využil. Dostal jsem nabídku od většího, místního klubu a začal pracovat profesionálně. Ale taky šel z platu projektanta -10.000 Kč, což byly tehdy velice slušné peníze, na sotva 3.000,-korun klubového trenéra! Ale byl jsem spokojený, že můžu dělat naplno, co mě baví.

    Trávil jsem skoro veškerý čas na kurtech, pomáhal hráčům v jejich růstu, ale sám jsem cítil, že je zapotřebí jít dále. Bohužel, ale na domácí půdě toho stále moc nebylo. A tak bylo zase potřeba posunout věci vlastními silami vpřed.  Aktivně jsem se zapojil do práce v České asociaci trenérů tenisu (ČATT) a nakonec i pomohl přivést know-how prestižní americké trenérské asociace USPTA do ČR.  Dál jsem pro sebe překládal články z německých a amerických časopisů a nakonec i celou knihu Richarda Schoenborna - Moderní výuka tenisové techniky, která později, snad trochu i díky mému vkladu, vyšla v ČR a na Slovensku. Od přelomu tisíciletí se už i u nás začaly pořádat výborné semináře trenérů ať už v Prostějově nebo Praze. Vždycky mi ale bylo dost líto, že jsem na nich byl prakticky jediným zástupcem Západočeského kraje. A nevynechal jsem tehdy ani jediný!

     

    Jenomže to už se nade mnou začala stahovat mračna. Zákonitě se totiž rozevíraly nůžky mezi tím, jak učím tenis já a pohledem lidí, kteří stále žili v krásných vzpomínkách na elegantní tenis svého mládí s dřevěnými raketami a v dlouhých kalhotách.

    A tehdy pro mě nastal zásadní zlom v mé trenérské kariéře. Po téměř  15 letech práce v klubu si mě „zasloužilí“ funkcionáři pozvali a požadovali po mně, abych se zřekl svých „bludů“ (především můj pohled na otevřený forhend jim ležel dost v žaludku) a začal zase učit podle tzv. Jednotného tréninkového systému někdy ze 70. let. Žádné argumenty nepomáhaly, stále jen to slavné:  „Odvolej nebo….“ To bylo pro mě něco jako ze špatného snu! Nechtěl jsem vůbec věřit, že je tohle ještě možné ve 21. století! Hodně lidí mi tehdy říkalo, abych si to teda jen vyslechl a stejně si dělal dál, co chci. Mě se ale po dlouhých letech hrbení zad už zase v tom samém nechtělo pokračovat a tak jsem odmítl. Postupně jsem byl tedy rázně „odejit“ z klubu.

    Bylo to dost hořké, ale také jsem tehdy pochopil, že se už nikdy nechci zříct toho, do čeho jsem investoval obrovské množství času a prostředků a s čím, jsem naprosto vnitřně ztotožněný – tedy snaze o moderní pojetí tenisu. Stále jsem pevně věřil, že ta cesta je správná, i když často klikatá! 

    Jenomže pravda je jedna věc a živobytí druhá - zase jsem tedy začínal doslova úplně od nuly.  Musel jsem si v krátké době najít nové kurty, halu na zimu, oslovit nové klienty.  Měl jsem i možnost krátce pracovat ve Švýcarsku a zažít tak dost velký rozdíl v přístupu k tenisu. Tam „staré harampádí“ nikoho nezajímalo. I penzisti chtěli hrát moderní tenis! Asi i proto jsou Švýcaři někde jinde…

    Postupně mě začali oslovovat noví lidé s podobným názorem na tenis, a kterým jsem mohl pomoci svými vědomostmi a zkušenostmi. Navíc se začal naplno rozbíhat internet a díky němu jsem poznal mnoho dalších inspirativních lidí z celého světa. Začal jsem publikovat své zkušenosti v časopisech a na webových stránkách, podílel se na školeních a seminářích pro trenéry, učil se pracovat s novou technikou (detailní videoanalýzy, moderní zápasové statistiky, srovnávací studie  atd.)  A zase jsem pomáhal mnoha závodním hráčům na cestě vzhůru. Tentokrát už ale výhradně jen jako privátní trenér, který už nepodléhá náladám klubových funkcionářů a je jen plně zodpovědný za svoji práci!       

    V současné době se svou částí věnuji, vedle téměř každodenní práce na kurtu, projektu moderní výuky tenisu inovativní cestou.  A budu velice rád, až Vám nabídnu první výstupy z naší práce!

     

    A moje výzva na závěr pro všechny, kdo chtějí objevovat kouzlo moderního tenisu:

    Jděte do akce! Buďte moderní! Zkoušejte a hledejte novou inspiraci, sledujte špičkové hráče v akci. Nebojte se jít proti zažitým šablonám, protože „ jen mrtvé ryby plavou s proudem!“

    Přihlaste se také svým emailem k odběru novinek ze stránek www.janousek-tenis.cz  a otevřete si nové obzory.  Třeba i tak zásadně změníte svůj pohled na tento krásný sport!

Moje vize

„Jdeme-li s davem, dojdeme maximálně tam, kam šel ten dav. Pokud ale umíme dav opustit, dostaneme se na místa, kde nikdy nikdo nebyl.”

Albert Einstein, teoretický fyzik